Dokážete si představit, že tehdy, když jste si nalili skleničku vody nebo si třeba umyli ruce... či se osprchovali, zalili kytky... anebo umyli nádobí, to bylo naposledy? A na jak dlouho to bylo naposledy? Věru, to vám nikdo neřekne. Může to být do večera. Ale klidně také na několik dní. Týdnů. Nedej bože měsíců.

V takové situaci pak v obchodech během několika málo okamžiků zmizí veškeré zásoby vody. Včetně jejího pevného skupenství. Včetně ledu.

V situaci Bezvodí byste možná patřili do skupiny lidí, kteří doma mají nějakou tu zásobu vody v PET lahvích. A minimálně ze začátku by pro vás situace nebyla natolik svízelná. U nás doma bychom hned od začátku byli v pěkné kaši.

A víte, jak by Bezvodí pokračovalo v následujících dnech? Do popředí by se ve vrchovaté míře dostával lidský hyenismus. Malé díte, těhotná žena, staří lidé, pro kapku vody byste v tom momentě možná udělali téměř cokoliv... komukoliv. Říkal někdo, že je váš přítel? No, teď už tomu pravděpodobně bude jinak.

A víte, jak dlouho je lidské tělo schopné vydržet bez vody? Kolik času by vám den za dnem zbývalo?

Tolik otázek, myšlenek i domněnek mi díky Suchu od zajímavého dua Shustermanů vyvstalo na mysli. Za mě doporučení a velké díky do nakladatelství YOLI. O všem zmíněném autoři píší a vytváří příběh několika postav zasazených právě do takovéto, nebojím se prohlásit, tragédie.

Dynamiku příběhu zajišťuje jak napínavý děj, tak i střídání pohledů mezi hlavními hrdiny. Pro doplnění pohledu na celkovou tragédii autoři do příběhu vsunuli tzv. momentky, kdy se jako čtenáři přeneseme kamsi v situaci Bezvodí a sledujeme náhodně zvolené osoby a jejich, mnohdy tragické, jednání.

Přestože se jedná o jiný žánr, než se kterým se nám Neal Shusterman předvedl v podání Smrtky, míří ode mě na knihu opět velké doporučení. Duo otce a syna vskutku funguje.