Tímto dopisem se Harrymu otevírá neuvěřitelný, tajemný a především kouzelný svět plný čar. Svět, ve kterém se běžně kouzlí, svět, ve kterém neživé věci mluví a myslí. Svět, ve kterém existují duchové a jiná, opravdu tajemná zvířata. Ale především také svět, ve kterém konečně nachází skutečné přátele a objevuje skutečné zlo. Zlo, kterého se bojí i velcí čarodějové a čarodějky. Zlo, jehož jméno je Vol... Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit a který chce získat svojí moc zpět prostřednictvím tajemného Kamene mudrců.

Jsem přesvědčená, že příběhy Harryho Pottera zná téměř každý a to ať už z knížek, filmů či z pouhého vyprávění. Já jsem na Harrym vyrůstala, proto je to moje velká srdeční záležitost.

Filmy (zejména první, druhý a třetí) znám téměř nazpaměť, a proto mě bavilo porovnávat, co je ve filmu a co je v knize jinak. Byla jsem potěšená, že jsou v knize momenty, a že jich tedy není málo, které jsou odlišné od těch, co jsou na filmovém plátně a které jsem si ze čtení nepamatovala.

Celá knížka, kromě první kapitoly, je psaná z pohledu Harryho, který podle mého mluví na svůj věk trošku více dospěle, ale možná je to autorčin záměr anebo zkrátka jen můj pocit. Přestože se autorce povedlo stvořit svět, který tu ještě nebyl, který je dokonale promyšlený a vše je v něm naprosto perfektně spojeno, tak je první díl vcelku krátký. Onu krátkost ale vidím u prvního dílu jako plus, jelikož je to vlastně takové první seznámení s obrovským a novým světem a dle mého je první díl zaměřen především pro mladší čtenáře, tím však ale nechci říct, že by si starší čtenáři čtení neužili! Naopak!

Toto vydání Harryho Pottera a Kamene mudrců je přeci jen speciální, výjimečné a naprosto kouzelné. Obrovskou zásluhu na tom má britský ilustrátor Jim Kay, který celou knihu opatřil svými (alespoň pro mne) dokonalými ilustracemi, kterým bych chtěla věnovat značnou část svých "dojmů" z knihy prostřednictvím několika fotografií. Jdeme na to!

"Někdo praštil do dveří takovou silou, že vyletěli z pantů a s ohlušujícím rachotem dopadly na podlahu. Na prahu teď stál jakýsi obr. Tvář mu skoro úplně zakrývala dlouhá ježatá hřív a divoké, štětinaté vousy, pod vším tím porostem se vak daly rozeznat jeho oči, lesklé jako dva švábi."(str. 46)

"Brýtro," řekl Hagrid skřetovi, který byl v tu chvíli volný. "Přišli jsme si vyzvednou nějaký peníze z trezoru pana Harryho Pottera.""Máte jeho klíč, pane?""Jo, někde bych ho měl mít," řekl Hagrid a začal vykládat na pult obsah svých kapes."(str. 72)

"Harry vyjekl, a ostatní kolem také. Zadní stěnou v tu chvíli vplulo do síně možná dvacet duchů. Zaplavili ji perleťovou barvou a byli jakoby průsvitní; klouzavě se pohybovali po místnosti, dohadovali se mezi sebou a nových žáků s téměř nevšimli."(str. 103)

"Skoro bezhlavý? Jak můžete být skoro bezhlavý? " Rytíř Nicholas se zatvářil velice dotčeně, jako by se jejich rozhovor vůbec neubíral takovým směrem, jak si přál."Asi takhle," pronesl podrážděně. Uchopil své levé ucho a zatáhl."(str. 109)

"Pamatováček, se zatřpytil v paprscích slunce, jak ho zdvihl."Dej ho sem, Malfoyi," vyzval ho Harry klidně. Naráz všichni zmlkli a dívali se na ně. Malfoy se nepěkně ušklíbl."Myslím, že ho nechám někde, kde by si ho Longbottom mohl vyzvednout - co takhle někde na stromě?"(str. 131)

"Když se přiblížila sedmá, Harry vyšel z hradu a vydal se v podvečerním šeru k famfrpálovému hřišti. Nikdy předtím na stadionu ještě nebyl.  Na tribunách kolem hřiště byly nad sebou stovky sedadel, aby tak diváci seděli dostatečně vysoko a viděli, co se děje. Na obou stranách hřiště byli tři zlaté sloupy, nahoře zakončené obručemi."(str. 145)