Každých 15 let se opakuje jedna a ta samá kletba
21:24
Smolný rok
Autor: Joshilyn Jackson
Autor: Joshilyn Jackson
Originální název: A Grown-Up Kind of Pretty
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2014; originál: 2013
Překlad: Jana Kunová
Obálka: Soňa Šedivá
Počet stran: 304
"Moje dcera Liza dala svoje srdce do stříbrné truhličky a pohřbila ho pod vrbou za naším domem. Tedy tak blízko vrby, jak to jen šlo. Hustá spleť kořenů ji přiměla dát ho o kus dál, tam, kam dosahovaly dlouhé prsty větví. Přejížděli po rozrušené zemi a pomohly Lize zahladit stopy po kopání." (str.7 - prolog)
Takto začíná knížka s názvem Smolný rok od americké autorky Joshilyn Jacksonové. Román upoutal mou pozornost v Levných knihách, do kterých jsem se však nedostala, a tak jsem si tuhle krásku pořídila na letošním Světě knih. Musím říct, že mě hned na první pohled zaujala svou krásnou, troufám si tvrdit až pochmurnou obálkou. Znám lidi, které by takto "depresivní" přebal odradil, ale na druhou stranu znám ty, které by naopak učaroval a díky bohu, že patřím do té druhé skupiny. Jinak bych přišla o skvělý příběh, který vtáhne již od svého prologu.
V tomto románu jsou hlavní hrdinky hned tři. Všechny se navzájem znají, jsou na sobě závislé a každá je jiná. Dovolte mi, abych vám představila Velkou (Ginny) Slocumbovou, Lizu Slocumbovou a nakonec i Mosey Slocumbovou. Velké je čtyřicet pět let a je přesvědčená, že se každých 15 let opakuje jedna a ta samá kletba. Ona ve svých patnácti letech otěhotněla a porodila své první dítě, kterému dala jméno Liza. Ta ve svých patnácti letech udělala to samé a porodila dcerku se jménem Mosey. A Mosey? Od té všichni očekávají, že půjde ve šlépějích své rodiny.
Všechny se tomuto "neštěstí" snaží zabránit. Velká s Lizou dávají Mosey různé přednášky na téma muži a co všechno by Mosey dělat neměla. Ta naštěstí o kluky moc velký zájem nemá, ale přesto je ze všech těch varování natolik vystresovaná, že se nevyčůrá jinak, než s těhotenským testem, kterých má opravdu požehnané množství a má je schované ve svém pokojíčku pod parketami.
Přesto potká patnáctý rok od narození Mosey rodinu Slocumbových neštěstí v podobě mrtvičky, která postihne Lizu. Ta od té chvíle přestává mluvit, ochrnula ji polovina těla a je zcela závislá na pomoci své mámy a Mosey.
Když byla Liza v nemocnici, pomáhaly jí bazénové terapie, a proto se Velká rozhodne pokácet jejich obrovskou vrbu na zahradě a cvičit s Lizou doma. Toto rozhodnutí však nechává vyplout napovrch takové činy, které snad měly být raději zapomenuty.
Pod starou vrbou se skrývá malá truhlička, která obsahuje děsivé tajemství. Ostatky malinkatého miminka.
Ale čí je mrtvé miminko? Kdo ho tam skryl a proč?
To by bylo ve zkratce nastínění prvních několika stránek, které člověka uvrhnou do víru událostí, které se proplétají celou knihou. Jednotlivé kapitoly vypráví vždy jedna z žen. Ty od Velké a Mosey jsou vyprávěné v ich formě, kdežto Liziiny jsou v er formě. Což mi přišlo hodně zajímavé a popis její nemoci to jen umocňovalo.
Všechny tři postavy se mi opravdu líbily. Velká je jako taková opravdu máma, která se ráda obětuje a skočí za vás do ohně, vrhne se střemhlav ze skály a to jen pro to, aby ochránila. Liza je zas doslova živel, který se nedá nijak zkrotit, má svou vlastní hlavu a to i navzdory své nemoci. A Mosey? To je obyčejná, řekla bych až hodná puberťačka, vůči které však mají všichni v okolí předsudky a dívají se na ní skrz prsty a to převážně jen kvůli pomyslnému prokletí.
Každá kapitola upouští právě takové množství tajemství, aby toho na jednu stranu neřekla moc, ale aby na druhou stranu člověk prahl po tom vědět, jak a hlavně co se bude dít dál. Přeskakování z postavy na postavu mi nevadilo a v ději jsem se nijak neztrácela, naopak jsem to brala jako příjemné zpestření. Nemůžu říct, nic jiného, než se se mi knížka hodně líbila a čtení jsem si doslova náramně užívala. Je v ní obsaženo tolik témat: rodina, láska, pomsta, smrt, drogy, tajemství, lži, vztahy, nenávist a to bych mohla pokračovat dál a dál. Smolný rok mě chytil již od svého prologu a už nepustil.
Knihu všem rozhodně doporučuji!
Moje hodnocení 4/5
"Moje dcera Liza dala svoje srdce do stříbrné truhličky a pohřbila ho pod vrbou za naším domem. Tedy tak blízko vrby, jak to jen šlo. Hustá spleť kořenů ji přiměla dát ho o kus dál, tam, kam dosahovaly dlouhé prsty větví. Přejížděli po rozrušené zemi a pomohly Lize zahladit stopy po kopání." (str.7 - prolog)
Takto začíná knížka s názvem Smolný rok od americké autorky Joshilyn Jacksonové. Román upoutal mou pozornost v Levných knihách, do kterých jsem se však nedostala, a tak jsem si tuhle krásku pořídila na letošním Světě knih. Musím říct, že mě hned na první pohled zaujala svou krásnou, troufám si tvrdit až pochmurnou obálkou. Znám lidi, které by takto "depresivní" přebal odradil, ale na druhou stranu znám ty, které by naopak učaroval a díky bohu, že patřím do té druhé skupiny. Jinak bych přišla o skvělý příběh, který vtáhne již od svého prologu.
V tomto románu jsou hlavní hrdinky hned tři. Všechny se navzájem znají, jsou na sobě závislé a každá je jiná. Dovolte mi, abych vám představila Velkou (Ginny) Slocumbovou, Lizu Slocumbovou a nakonec i Mosey Slocumbovou. Velké je čtyřicet pět let a je přesvědčená, že se každých 15 let opakuje jedna a ta samá kletba. Ona ve svých patnácti letech otěhotněla a porodila své první dítě, kterému dala jméno Liza. Ta ve svých patnácti letech udělala to samé a porodila dcerku se jménem Mosey. A Mosey? Od té všichni očekávají, že půjde ve šlépějích své rodiny.
Všechny se tomuto "neštěstí" snaží zabránit. Velká s Lizou dávají Mosey různé přednášky na téma muži a co všechno by Mosey dělat neměla. Ta naštěstí o kluky moc velký zájem nemá, ale přesto je ze všech těch varování natolik vystresovaná, že se nevyčůrá jinak, než s těhotenským testem, kterých má opravdu požehnané množství a má je schované ve svém pokojíčku pod parketami.
Přesto potká patnáctý rok od narození Mosey rodinu Slocumbových neštěstí v podobě mrtvičky, která postihne Lizu. Ta od té chvíle přestává mluvit, ochrnula ji polovina těla a je zcela závislá na pomoci své mámy a Mosey.
Když byla Liza v nemocnici, pomáhaly jí bazénové terapie, a proto se Velká rozhodne pokácet jejich obrovskou vrbu na zahradě a cvičit s Lizou doma. Toto rozhodnutí však nechává vyplout napovrch takové činy, které snad měly být raději zapomenuty.
Pod starou vrbou se skrývá malá truhlička, která obsahuje děsivé tajemství. Ostatky malinkatého miminka.
Ale čí je mrtvé miminko? Kdo ho tam skryl a proč?
"Tyler položil truhličku na zem, dřepl si k ní a vypáčil ji. Dalo mu to celkem práci, jako by tam byl zámek nebo se víko zaseklo. Ale nakonec se mu to povedlo a vyndal odtamtud něco, co vypadalo jako zplesnivělá hadrová kačenka, mrňavá a splasklá, tak stará, že žlutá látka byla na několika místech zhnědlá. Tyler odložil kačenku a vyndal z krabice něco dalšího. Něco malého a divně zahnutého, pod špínou prosvítala nažloutlá barva. Obracel to v rukou a jak mával a jak to otáčel, špína odpadávala. Sáhl dovnitř a zvedl další věc, úplně stejnou. Vůbec jsem netušila, co to může být, dokud ty dvě věci nepřiložil k sobě. ...Byla to maličkatá čelist." (str. 28, 29)
To by bylo ve zkratce nastínění prvních několika stránek, které člověka uvrhnou do víru událostí, které se proplétají celou knihou. Jednotlivé kapitoly vypráví vždy jedna z žen. Ty od Velké a Mosey jsou vyprávěné v ich formě, kdežto Liziiny jsou v er formě. Což mi přišlo hodně zajímavé a popis její nemoci to jen umocňovalo.
Všechny tři postavy se mi opravdu líbily. Velká je jako taková opravdu máma, která se ráda obětuje a skočí za vás do ohně, vrhne se střemhlav ze skály a to jen pro to, aby ochránila. Liza je zas doslova živel, který se nedá nijak zkrotit, má svou vlastní hlavu a to i navzdory své nemoci. A Mosey? To je obyčejná, řekla bych až hodná puberťačka, vůči které však mají všichni v okolí předsudky a dívají se na ní skrz prsty a to převážně jen kvůli pomyslnému prokletí.
Knihu všem rozhodně doporučuji!
Moje hodnocení 4/5
6 komentářů
Úžasně sepsáno. Kolem Smolného roku jsem chodila a velkou pozornost jsem mu nevěnovala, to jsi ale svojí recenzí změnila. Možná dám knize šanci. Díky! :)
OdpovědětVymazatJá děkuju! Jsem ráda, že se líbí :). Knížku určitě doporučuji :)
OdpovědětVymazatAsi osud, ale potkala jsem tuhle knížku v knihovně a hned se po ní vrhla, protože jsem si na tebe vzpomněla :D Je teď pěkně na stolku a jen čeká na přečtení <3 ;)
OdpovědětVymazatJéé, tak to jsem zvědavá, co na ní řekneš! :)
VymazatPěkná recenze :-) Sice jsem se nemohla do půlky knihy pořádně začíst, ale potom se to nějak zlomilo a já jsem z ní byla doopravdy nadšená :-)
OdpovědětVymazatDěkuju! Já jsem se začtením tentokrát problém neměla :)
Vymazat